Metakognitivní strategie rozvíjí čtenářskou gramotnost

Porozumění textu je hlavním cílem čtení. Je k němu potřeba tištěná slova dekódovat, znát jejich význam a ovládat metakognitivní strategie myšlení, tak aby se významy slov spojily do významu textu, uvádí server Reading Rockets a rozebírá související výzkumy.

Ačkoli někteří učitelé věří, že není třeba porozumění textu vyučovat a děti se je naučí samy přirozeně, podobně jako když se batolata učí mluvit (stačí, že slyší a vidí mluvit všechny kolem sebe), výzkumy potvrdily, že jen dekódování a dostatek příležitostí ke čtení nestačí. Slovní zásoba žáků je důležitým faktorem pro chápání textu – na konci druhé třídy umí žáci s největší slovní zásobou zhruba 7100 slov, ti nejslabší jen 3000, a protože chybí cílené programy na její rozšíření, zůstávají pozadu v čtenářské gramotnosti po celou dobu školní docházky.

Výuka metakognitivních strategií o přemýšlení nad obsahem čteného textu je také užitečná, ačkoli se jí většina učitelů nevěnuje buď vůbec, nebo jen okrajově. Žáci, kterým je představena a předvedena byť jen jedna ze strategií, se v porozumění zlepší oproti těm, kteří jen nadále čtou, i když více textu.

Základními strategiemi, kterým se věnuje tzv. reciproční výuka navržená autory Paliscandrem a Brownem, jsou

(i) kladení otázek sám sobě
(ii) shrnutí
(iii) vyjasnění 
(iv) předvídání

Jejich výuková metoda se ukázala být efektivní, ale zároveň časově náročná. Americká organizace Národní čtenářská porota proto testovala v roce 2000 v šesti třetích třídách na různých školách (s porovnatelnou úrovní schopnosti text přečíst) upravenou metodu výuky metakognitivních strategií. Žáci absolvovali po pětadvacet dní vždy půl hodiny skupinového čtení různých pasáží střední obtížnosti o rozsahu mezi 300 a 400 slovy. Oproti kontrolní skupině se žáci s výukou metakognitivních strategií zlepšili v pochopení textu o 20 %, a v rozšíření slovní zásoby dokonce o 40 %.

Jak výuka strategií vypadala?
V úvodu upoutal učitel pozornost žáků obrázkem, vtipem nebo hádankou, v krátkosti představil téma a položil několik otázek, na které studenti prozatím odpovídali jen pár slovy. Následně učitel představil jedno nebo dvě nová slova, která zakreslil do sémantické sítě (do bublin na tabuli napsal slovní druh, skladbu slova, synonyma, antonyma apod. – vizualizace vztahů mezi slovy významně napomáhá rozšíření slovní zásoby), u slov s více významy načrtl síť s alespoň šesti různými ekvivalenty. Potom se zopakovaly otázky a přečetl text – první týden předčítal učitel, druhý týden četla třída sborově, další týdny už si text četli žáci sami potichu. Během čtení měli žáci vždy nahlas vyjadřovat své myšlení výrazy „ano“, když jim text potvrdil, co si předtím mysleli, „ups“, když jim text jejich domněnky vyvrátil, a „wau“, když se dozvěděli něco nového nebo zajímavého (tato metoda studenty významně zapojuje do procesu). Po přečtení následovalo společné shrnutí hlavní myšlenky, podpůrných faktů a detailů – např. text pojednává o slonech (hlavní myšlenka), včetně rozměrů (podpůrných faktů), kdy sloni dorůstají přibližně deseti stop do výšky (detail).

Tyto poznatky byly shrnuty do grafické pyramidy s hlavní myšlenkou nahoře a očíslovány –

• hlavní myšlenka 1,
• první podpůrný fakt 2,
• detail k němu 3,
• druhý podpůrný fakt 4,
• detail k němu 5 atd.

Podle této osnovy pak studenti sepisují vlastní shrnutí s omezeným počtem slov (učí se popisovat strukturovaně obsah textu, vyjádřit se precizně a vybrat jen to skutečně nejvýstižnější).

Závěrem žáci ústně odpovídají na původní otázky i na zadání z knihy textů.