7 čtenářských technik, které stojí za to vyzkoušet – díl 2.

Tabulka postav

Čtenáři pracují s textem a hledají v něm charakteristiku postavy, tedy podstatné informace o tom, co v textu říká nebo dělá. Měli by vypisovat doslovnou pasáž z textu, což je vede k tomu, že vyberou ty skutečně důležité a výstižné pasáže. Na základě těchto informací pak vyvozují, jaké má postava vlastnosti, jak vypadá a co všechno by se o ní dalo říct.

Myšlenková mapa

Myšlenková mapa je alternativní forma záznamu údajů, která nevyužívá běžné lineární uspořádání zápisků a poznámek. Její podstatou je vizuální (grafické) zachycení pojmů a vztahů mezi nimi. Pro děti je myšlenková mapa přínosná zejména tím, že vizualizuje vztahy mezi pojmy. Pokud má podobu konkrétního obrázku, snadno si ji zapamatují a lépe si vybavují obsažené údaje. Abstraktní mapy jsou vlastně diagramy vztahů mezi pojmy a mívají podobu oválů nebo obdélníčků propojených čarami. Může se tedy jednat o jednoduchý „bublinový“ zápis toho, co čtenáře k danému tématu napadne, nebo o složitější koncept využívající barev, znaků, symbolů a zkratek pro zpřehlednění myšlenek, popř. zaznamenání informací z textu.

V-CH-D (vím – chci se dozvědět – dozvěděl/a jsem se)

Čtenáři si individuálně vpisují do tabulky, co o tématu textu nebo lekce vědí, a také co o něm chtějí vědět. Potom ve dvojici sdílejí informace a doplňují první sloupec „Vím“ (pokud věří informacím od spolužáka) a druhý sloupec „Chci vědět“ (co je zajímá, co jim není jasné).

Následuje společné sdílení celé skupiny. U informací ve sloupci „Vím“, u nichž si čtenáři nejsou jisti věrohodností informace, dají otazník (event. nalepí papírek s otazníkem apod.). Případně mohou nalepit své otázky také do sloupce „Chci vědět“ a dát společnou tabulku na nástěnku.
Po tomto úvodu následuje práce s textem, např. metodou I.N.S.E.R.T. (více zde). Při ní nebo po ní si čtenáři zapíšou do sloupce „Dozvěděl/a jsem se“ nejdůležitější informace, které se nově dozvěděli, třeba i odpovědi na otázky ze sloupce „Chci vědět“.

Čtení s tabulkou předpovědí

Čtenáři si nejprve přečtou první část textu a pak do tabulky předpovědí zaznamenávají své nápady: jak bude text pokračovat, jak se postava zachová, co nebo kdo a jak zasáhne do děje apod. Potom dostanou další část textu a srovnávají své předpovědi s tím, jak je to v ukázce. Počet částí, na něž je text rozdělen, už pak záleží jen na vás. 

Tabulka předpovědí může vypadat takto:

Tabulka tvrzení ano/ne

Čtenáři nejprve dostanou tabulku s tvrzeními, u nichž zvažují, jestli jsou pravdivá (ano), či nikoliv (ne). Doplní do tabulky svůj názor k jednotlivým tvrzením a až potom dostanou k přečtení samotný text. Po jeho přečtení hledají potvrzení pravdivosti výroků – někdy doslovně v textu uvedené, jindy musejí domýšlet. V textu si příslušné části podtrhávají. Do sloupce „Po čtení“ si zapisují, jak pravdivost tvrzení posuzují po přečtení textu.

Do poznámky si pak zapisují argumenty svého aktuálního posouzení, např. slovo, z něhož to vyvodili, nebo nějaké vodítko, které je k rozhodnutí navedlo.

Vennův diagram

Známý diagram, v němž se velmi přehledně porovnávají dvě věci (jevy, postavy atd.) a znázorňují, které rysy mají společné, a které naopak jedinečné.

T-graf

Tento grafický organizátor slouží k porovnávání dvou protikladných aspektů (klady a zápory nějakého stanoviska či jevu, argumenty pro a proti atd.).

Zdroje: