
Opakované čtení


Čtení přečteného zlepšuje správnou výslovnost, plynulost čtení i porozumění obsahu a má být součástí různých metod výuky čtení.
Hledáte vědecky podloženou výukovou metodu na zlepšení správnosti a plynulosti čtení a zároveň na porozumění obsahu čteného textu?
Pak byste měli věnovat pozornost opakovanému čtení, ukazuje Russ Walsh na svém blogu Russ on Reading – dokládá zde prospěšnost metody dostupnými výzkumy a navrhuje, při kterých školních aktivitách je vhodné ji použít.
Opakované čtení stejného textu zlepšuje dle studií správnost čtení slov, se kterými žáci mohou napoprvé bojovat, zvyšuje plynulost čtení, která umožňuje se více soustředit na obsah textu, a usnadňuje jeho pochopení. Vyšší plynulost čtení se navíc po opakovaném čtení projevuje i u prvního čtení jiného neznámého textu. Znovu číst by se přitom měly spíše kratší články a doprovodná výuka by se měla soustředit jak na plynulost čtení, tak na dovednost textu správně porozumět. Opakovat čtení však lze při různých čtenářských aktivitách.
U sdíleného čtení, které se zaměřuje na plynulost, studenti opakují verše nebo krátké věty po učiteli a pak je znovu čtou společně nahlas.
Při řízeném čtení, kdy studenti čtou zadaný text každý sám, by si jej měli znovu projít studenti, kteří skončí dříve než ostatní. Na začátku další hodiny je možné jako zahřívací cvičení znovu přečíst minulý, již zpracovaný text. Všechny přečtené pasáže by pak mohly být v krabici, odkud by si je vytáhli studenti, kteří v čase na samostatnou práci už nemají co dělat.
Zajímavým zpestřením je pak čtené divadlo, kdy se studenti neučí své role zpaměti, ale čtou je přímo ze scénáře – ty jsou v mnoha verzích k dispozici online, studenti si ale mohou sami vytvořit svůj z oblíbeného příběhu (najdou dialogy a odstraní uvozovací věty). Při zkouškách musí text projít několikrát a soustředit se i na způsob čtení, aby správně sdělili jeho význam (tím trénují také tzv. prozódii, tedy dovednost výrazového čtení).
Při technice interpretačního čtení je pak vhodné přečíst text nejméně třikrát – poprvé pro identifikování hlavní myšlenky nebo linky příběhu, podruhé za asistence učitele k rozpoznání postupů autora, jak sdělit své myšlenky, a konečně potřetí pro objevení dalších významů a propojení s osobními zkušenostmi.