Číst nahlas dětem je více než jen úžasný zážitek

Autoři na úvod vybízejí čtenáře, aby zavzpomínali na báječný čas s příběhy před spaním i na to, jak prožívali přátelství knižních hrdinů, vžívali se do postav, situací nebo prostředí, ve kterém se příběhy odehrávaly. Sami k tomu říkají: „Nepřišlo nám, že jsme se díky tomu učili myslet a jednat jako dobří čtenáři.“ A dodávají: „Čtení nahlas poskytuje dětem způsob sebevědomého a odborného čtení, a je skvělé, že mnoho rodičů a učitelů ho ve své praxi uplatňuje.“

A není to podle autorů článku jen přínos samotného čtení nahlas, ale jde i o účinky myšlení nahlas. Je to totiž snadný způsob, jak děti naučit strategiím používaným zkušenými čtenáři. Katherine Paterson (autorka knihy Bridge to Terabithia), kdysi řekla sedmákovi: „Kniha je sdílený projekt. Spisovatel může napsat příběh, ale kniha nebude nikdy úplná, dokud ji čtenář jakéhokoli věku nepřečte a neoživí svým vlastním příběhem.“  

Stát se takovým čtenářem však vyžaduje, aby si děti osvojily strategie porozumění textu, které jim umožní příběhu hluboce porozumět a vžít se do něj. Jde o tyto tři hlavní strategie:

• Propojit knihy s vlastními životními zkušenostmi.
• Propojit knihy, které čteme, s další literaturou, kterou jsme přečetli.
• Propojit to, co čteme, s univerzálními koncepty.

A jaké jsou podle autorů článků výhody čtení nahlas? (Autoři v originálním textu uvádějí citace, o něž se opírají.)

• Hlasitá četba je základem pro rozvoj gramotnosti. Je to ta nejdůležitější aktivita, která vede k rozvoji čtení. Poskytuje dětem ukázku frázového/plynulého čtení. Odhaluje užitečnost čtení a rozvíjí zájem posluchače o knihy a touhu stát se čtenářem.
• Poslech čtení rozvíjí klíčové porozumění a dovednosti, např. ocenění toho, jak je příběh napsaný, a seznámení se s knižními konvencemi, jako je „bylo nebylo“ a „žili šťastně až do smrti“.  
• Čtení nahlas ukazuje vztah mezi tištěným slovem a významem – děti pochopí, že text vypráví příběh nebo sděluje informace a vyzývá posluchače k rozhovoru s autorem.

Platí také, že děti jsou poslechově na vyšší jazykové úrovni než při čtení, takže čtení nahlas jim lépe zpřístupňuje složitější myšlenky a vystavuje je slovům a jazykovým vzorům, které nejsou součástí každodenního projevu. To jim pomáhá porozumět struktuře knih, když čtou samostatně. Seznamuje i méně schopné čtenáře s bohatými a poutavými knihami, které si dobří čtenáři čtou sami, a pomáhá jim zlepšovat se.

Poslech čtení krásné knihy prospívá dětem/žákům všech věkových skupin.

A jaké knihy vybírat?

Děti je vhodné vystavovat širokému spektru příběhů a knih. Potřebují vidět samy sebe, stejně jako ostatní lidi, kultury, komunity a problémy v knihách, které jim čteme. Potřebují vidět, jak se postavy v knihách zabývají stejnými obavami, zájmy a starostmi, které ony samy zažívají. Výběr širokého spektra kulturně rozmanitých knih pomůže všem dětem najít v nich své vlastní životní zkušenosti, propojit je s dalšími knihami, které si přečetly, a s univerzálními koncepty.

K porozumění knih dětem pomáhá reálný život a naopak, knihy pomáhají dětem život pochopit. Je dobré vybírat tedy knihy, které inspirují děti k nadšení a pochopení a také knihy s bohatým jazykem, smysluplnými zápletkami, přesvědčivými postavami a poutavými ilustracemi.

Při výběru vhodné knihy je dobré si klást dvě jednoduché otázky:

• Je to dobrý příběh?
• Stojí za to sdílet jej s mým dítětem/žákem?

Další myšlenky, které je třeba vzít v úvahu při výběru dobrých knih:

• Je kniha hodná času čtenáře a posluchače?
• Zní příběh dobře, když se čte nahlas?
• Bude se líbit mým posluchačům?
• Najdou děti knihu vztahující se k jejich životu a kultuře?
• Vyprovokuje kniha diskuzi?
• Bude kniha motivovat k hlubšímu porozumění tématu?
• Inspiruje kniha děti, aby hledaly jinou knihu o stejném tématu? Stejného autora? Stejného žánru?
• Budou děti chtít slyšet příběh ještě jednou?

„Myšlením nahlas“ děti učíme přemýšlet v souvislosti s vlastní zkušeností. Modelováním toho, jak zkušení čtenáři během čtení o textu přemýšlí a řeší problémy, činíme neviditelný akt čtení viditelným. Modelováním povzbuzujeme děti, aby rozvíjely „zvyky myšlení“, které využívají zkušení čtenáři.

Pomáhat dětem najít a vytvořit spojení s příběhy a knihami ale vyžaduje, aby na neznámé texty aplikovaly své předchozí znalosti. Existuje několik strategií porozumění, které pomáhají dětem stát se inteligentními čtenáři, autoři článku uvádí tři z nich:

• Propojte knihu s vlastní životní zkušeností dětí.
• Propojte knihu s jinou literaturou, kterou si děti četly.
• Propojte to, co čtou, s univerzálními koncepty.

Pomáhat dětem objevovat tato propojení vyžaduje plánování a modelování. Rodiče a učitelé mohou povzbudit a podporovat myšlení, poslech a diskuzi a „myšlení nahlas“, které odhalí vnitřní konverzaci čtenáře s textem, který čte. Rodiče a učitelé mohou poukázat na vztahy mezi předchozími zkušenostmi a příběhem, podobností mezi knihami a jakýmkoli vztahem mezi knihami a širším konceptem.

A zde jsou některé příklady „myšlení nahlas“:

• Chcete-li propojit knihu s vlastním životem, přemýšlejte nahlas během čtení. Například, když si přečtete začátek knihy A River Dream od Allena Say, můžete poznamenat: „Tato kniha mi připomíná, jak mě otec vzal na ryby. Už jsi byl někdy na rybách?“
• Chcete-li ukázat spojení mezi knihami od stejného autora nebo s podobným prostředím, postavami a pojmy, řekněte např.: „Mufaro's Beautiful Daughters od Johna Steptoe je africká povídka podobná Popelce. Oba příběhy jsou o sestrách, jedné hodné a druhé zlomyslné. Znáte nějaké příběhy o dobrých a zlých sestrách nebo bratrech? Pokračujme ve čtení, abychom zjistili, jak jinak jsou si příběhy podobné.“
• Chcete-li propojit knihu s širším světovým nebo univerzálním konceptem, můžete svému studentovi říct: „Stellaluna od Janella Cannona mi pomáhá pochopit, že jsme všichni stejní v mnoha ohledech, ale jsou to naše rozdíly, které nás činí výjimečnými.“

Zatímco zkušení čtenáři dělají tyto typy spojení snadno, mnoho méně zkušených čtenářů ne. Potřebujeme dětem ukázat tento typ myšlení a poté je požádat, aby se zúčastnili diskuze o knize. Tato aktivní angažovanost vám, učiteli, pomůže nahlédnout do myšlení každého čtenáře.

Závěrem:

Zjistili jsme, že mnoho knih pro děti je založeno na klasických nebo univerzálních konceptech, které se objevují znovu a znovu:

• pochopení sebe sama,
• zkoumání vztahů s rodinami a přáteli,
• zkoumání jiných komunit, lidí a myšlenek.

Tyto pojmy pomáhají dětem lépe pochopit společenskou strukturu, která tvoří náš svět.

Jedním ze způsobů, jak naučit rodiče, aby používali „myšlení nahlas“, je nabídnout jim výběr knih s univerzálními tématy, jako jsou přátelství nebo rodinné tradice, a nechat rodiče, aby je četli nahlas jeden druhému. Vyzvěte rodiče, aby přemýšleli o tom, jaké strategie porozumění používají a vytvářeli stejná spojení, která chtějí, aby dělaly i jejich děti.

Celý článek v originále je dostupný na http://www.readingrockets.org/article/reading-aloud-build-comprehension.