Rýmování není ztráta času
Výzkumy potvrzují přínos rýmování pro paměť, kognitivní dovednosti a pro vývoj čtenářské gramotnosti.
Ačkoli by se mohlo zdát, že opakování dětských říkaček je jen hezká zábava, výsledky studií posledních desetiletí dokazují, že vnímání a tvorba rýmů je u předškolních dětí významným prediktorem pozdějšího čtenářského vývoje. Rým totiž vyžaduje rozpoznání foneticky stejných koncovek a fonetika je základem pro učení čtení.
Rýmovačky jsou pro děti základním vzorcem, který zlepšuje jejich paměťové schopnosti (rýmy si podle studie dokáží zapamatovat i plody ve třetím trimestru těhotenství matky), a protože většinou obsahují příběh se základní strukturou, napomáhají dětem pochopit příčinné vztahy a rozvíjet sekvenční myšlení.
Pozitivní dopad má však rýmování zejména na pozdější vývoj čtenářských dovedností. Už od osmdesátých let je prokázána souvislost rýmování a čtení – děti, kterým jde dobře rýmování, jsou později také dobří čtenáři. Knihy říkanek jsou pro děti většinou prvním setkáním se světem čtení a odhalují jim zákonitosti fonetiky a slovní skladby. Dítě recitující „houpy, houpy, kočka snědla kroupy, kocour hrách na kamnách“ se učí, že „oupy“ nebo „ách“ jsou společné části slov vytvářející rým.
Tato schopnost jim umožňuje podle fonetické podobnosti rozkládat na části také nová slova a tím jim později ulehčuje čtení. Nadto básničky děti učí rytmus, spád, intonaci, rozvíjí slovní zásobu, přináší sebedůvěru při zapamatování si jednoduchých rýmů a společné učení básniček podporuje sociální a emocionální vazby.
