K audioknihám
Audioknihy mám ráda. Nejen že je mi příjemné, když mi někdo čte, ale je to i nesmírně praktická věc.
Zaprvé: nemusím si brát batoh nebo druhou tašku, když se mi knížka nevejde do kabelky (a tu já mám navzdory známým stereotypům velmi malou:). Vlastně si tak vybavuju, že když se mě jednou kolega Martin ptal, jakou bych si z nabídky vybrala knížku, řekla jsem mu: „Hlavně kabelkovou velikost.“
Zadruhé pak ani knížku nezničím tím nošením sem a tam. A hlavně můžu „si číst“ i v přeplněné tramvaji, když si nemůžu sednout anebo nemám volnou ruku na držení. Stačí jen sluchátka a mobil máme u sebe v dnešní době už skoro pořád. Prostě pro mě spousta pozitiv. Jo a ještě se mi u poslechu báječně usíná a šetřím si už tak unavené oči od celodenního koukání do monitoru nebo displeje.
Nemyslím si, že by audioknihy nesplňovaly ten princip čtení, jak jsem už od některých kritiků slyšela, a proto je hodlám zapojovat do čtenářské výzvy tak jako tak. Jsou to přece taky knížky, jen holt nemají ty stránky.
Mimochodem, mí oblíbení interpreti? Jednoznačně Martin Stránský (ano, Dr. House přece) a Jiří Dvořák (no jistě, současný 007).
Co vy a audioknihy? Jaké máte favority? Nějaká doporučení?
