Aristokratka na koni
Co přineslo třetí pokračování knihy z pera autora-kastelána
Potřebovala jsem se otřepat z knižních zážitků posledních dní, vyvětrat hlavu čerstvým povětřím, ale nevěděla jsem hned kam sáhnout. Bloumala jsem policemi knih a představovala si, že to jsou živé bytosti. Strkají se mezi sebou, dohadují, která má hezčí obálku a co jsme jim my, nezodpovědní čtenáři, udělali.
„Vzal mě do vany a rozmočil mi obálku. Četl mě jako vždycky u jídla a popálil mě polévkou – dýňovou. Zapomněla mě na chalupě a byla tam hrozná kosa. Spala na mně její tlustá kočka, ještě teď mám na stránkách kočičí chlupy.“
Při bloumání jsem zabloudila mezi ježíškovské knížky mé dcery a ejhle, skoro jsem na ni zapomněla.
Volné pokračování Poslední aristokratky a Aristokratky ve varu, které spojuje hlavní postava Marie Kostkové z Kostky (anglicky Mary Cube of Cube, italsky Marie Cubo di Cubo, albánsky Marie Cube e Cube).
Prvním dílem jsem se prochechtala, až se na mě lidi v tramvaji otáčeli, druhým dílem jsem se jen tak občas uchechtla a třetí díl už zase nabral trochu na síle. Knížka stojí opět spíše než na ději na postavách, které znáte z předchozích dílů (a pro zapomnětlivé je vzadu rejstřík postav s charakteristikou), každá má svou úchylku – třeba hospodyně paní Tichá bezmezně zbožňuje Helenku Vondráčkovou. Od postav nečekejte žádný překvapivý vývoj, dokonce se dá předvídat, co v nových situacích udělají. Překvapení se tu koná jen malé, protože na scéně se objevuje… (to ovšem neprozradím).
Autor dodržuje formát aristokratčina lehce sarkastického deníku:
24. 6.
Mám skoro stejné míry jako princezna Diana v době svého sňatku s Charlesem, ale přesto jsem se rozhodla držet několik dní půst. Mnohem víc než případná smrt mě děsí představa, že mě do hrobky uloží v kredenci a do rodové historie vstoupím jako Dýchavičná Marie nebo Cvalík.
Půst není tak náročný, jak jsem se obávala. Za chvilku bude půlnoc a žádný strašný hlad nemám.
25. 6.
Mám strašný hlad a jsem nearistokraticky nervózní. Hned ráno jsem se osopila na Carevnu (kočka), která ohlodávala kosti od včerejší večeře a já jsem měla dojem, že schválně mlaská.
Své deníkové zápisky prokládá dopisy Maxovi (další zchudlý šlechtic) – ty pokládám za příjemné zpestření děje této knížky psané lehkým stylem a s laskavým humorem.
Můj tip aneb Jak pracovat s knihou
Právě s těmito dopisy se dá „čarovat“ na druhém stupni třeba v hodinách češtiny nebo cizího jazyka. Nechte děti popustit uzdu fantazii a napsat dopis jako jiná postava z knížky. Nebo si zahrajte na zlého cenzora a vyškrtněte ty pasáže z dopisu, jež by neprošly u Mariina otce. Náročnější úkol je sesmolit dopis Mariiny matky, protože ta jak známo, mluví jakousi zkomoleninou češtiny.
Tak vzhůru na Kostku!
