Jak na samostatné čtení

Samostatné čtení žáků má mít ve škole své pevné místo, píše Barbara Moss na blogu Literacy Worlwide. V koloběhu příprav na plošné testování bývá často ukrajováno z času na samostatné čtení, to je ale pro rozvoj čtenářských dovedností a vztahu ke čtení klíčové. Výzkumy ukazují, jak vést samostatné čtení efektivně:

1) Učitel se na samostatném čtení musí podílet. Samostatné čtení totiž neznamená úplné ponechání čtenáře s jeho knihou, učitel dětem pomáhá vybrat si vhodnou knížku, která je bude zajímat a odpovídá úrovni jejich čtení, pomáhá jim porozumět danému typu textu, probírá s nimi proces čtení.

2) Samostatné čtení vyžaduje časovou investici, podle věku se ale liší délka jednotlivých bloků (menší čtenáři potřebují číst v kratších intervalech, pro starší jsou vhodné delší čtecí hodiny).

3) Samostatné čtení potřebuje třídní knihovničku plnou různých textů. Zatímco dříve se četla hlavně beletrie, příběhy, pohádky apod., nyní se doporučuje žákům představit všechny druhy textů, od klasických knížek přes noviny, časopisy, obchodní manuály, poezii, odborné texty, grafické texty, divadelní hry, biografie až po online zdroje (v knihovničce by měly být půl na půl zastoupeny fiktivní a informativní texty). Učitel musí pomoci naučit děti vybírat si vhodné texty k samostatnému čtení, ideální je, pokud jsou alespoň některé zdroje v několika jazykových úrovních, aby mohl každý žák volit podle své vlastní.

4) O textech je třeba mluvit, i když si každý četl sám, v malých skupinkách nebo v rámci celé třídy. Probrání textu tříbí kritické myšlení, argumentování a další metakognitivní strategie.

5) Samostatné čtení musí být šité na míru. Slabší čtenáři potřebují větší pomoc s výběrem knih, potřebují víc asistence během čtení, a hlavně potřebují více času, protože právě oni čtou mimo školu nejméně. Čtení je třeba procvičovat, právě nejslabší čtenáři mají ale ke čtení nejméně příležitostí.